Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to už více jak rok, co toto album spatřilo světlo světa, já se k němu ale stále vracím a stále mi chybí mít tu o něm pár řádků. Debut KALLE s albem „Live From The Room“ byl neobyčejně silný a po roce prověřování musím říci, že se na něj podařilo velmi důstojně navázat. Táborský tandem dál rozvíjí jednoduché, minimalisticky působící písničky, kterým podmanivost propůjčuje Verčin neopakovatelný zpěv. Jeho prostřednictvím dokáže skladbám dodávat opravdu pestrou škálu emocí, které nikdy nepůsobí nějak přehnaně nebo teatrálně.
Od doby, kdy jsem je viděl poprvé na punkových akcích, kde působili jako zjevení, dokázali vyhrát několik cen a začít vyprodávat kluby. To, co bylo před pár lety nové a neokoukané, je nyní pevně usazené. KALLE našli svoji cestu v pomalých intimních skladbách, které se pohybují na několika málo motivech, jedou si svojí slowcorovou, poklidnou, repetitivní cestou, která má tendenci vás konejšivě houpat v bezpečném přístavu, kde nejsou žádná ostří.
Tam, kde člověk na minulém albu cítil experiment, teď dostává nyní jistotu. David od doby, kdy v obýváku nahrál „Live From The Room“, začal aktivněji nahrávat a jeho zkušenost i aranžérský cit se jednoznačně promítá do výsledku. Pracuje se tu s více nástroji, více se zapojují dobarvovátka, dvojhlasy. Celková proaranžovanost skladeb je dotaženější a rozhodně to není na úkor upřímnosti a určité čistoty, kterou KALLE měli na počátku.
Novinkou posledních týdnů je nová živá sestava KALLE, která není jen dvojčlenná, ale obsahuje další čtyři členy, kteří mohou z jejich koncertů udělat ještě větší zážitek než doposud. Doteď jsem na každém koncertě vždy musel obdivovat, jak oba dva zvládnou všechny efekty, samplery, nástroje a hlas ukočírovat živě a ještě do toho protlačit tu citovost, kterou jejich tvorba potřebuje. Z toho, co jsem zatím slyšel, budou KALLE s akustickou kapelou naprostá pecka, která může jen s trochou snahy solidně bodovat za našimi hranicemi.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.